Můj příběh

Mou vášní je kreslení a malování. Ukazuji lidem, že tvorba není jen o tom, jestli mají talent, ale o tom, že vědí, jak na to. Pomáhám jim překonat obavy a objevit v sobě tvůrce.

Malování a kreslení je motorem mého života. Když nemaluji, vymýšlím si další různé náměty, kompozice a výjevy. Ráda lidi inspiruji, aby sami přicházeli na své obrazy. A mám radost, když se nechávají strhnout také. Malování dává mému životu smysl a dokáže mě přivádět do stavu vytržení, kdy nevnímám nic jiného, nemám hlad, nebolí mě z dlouhého stání nohy a nechci si povídat.

Takto jsem ve svém životě šťastná a neměnila bych.

Mohlo by to vypadat, že moje cesta k tvorbě byla jednoduchá a uhlazená, ale tak to nebylo.

 

Jako dítě jsem ráda kreslila a všemožně si čmárala, ale ve výtvarné výchově jsme se nevěnovali tomu, abychom se dobře naučili nějakou malířskou techniku a tak mě malování moc nenadchlo. Popravdě, úplně nejhorší bylo, když jsme malovali vodovkami. Pak jsem měla na papíře nevzhledné barevné plochy připomínající skvrny. Vůbec jsem netoužila stát se malířkou.

Chtěla jsem být učitelkou ve školce. Mám a vždy jsem měla ráda děti a bavilo mě vymýšlet jim různé hry a soutěže, výlety a tvoření. Od kariéry učitelky jsem byla odrazena svou matkou a vystudovala jsem, tak jako spousta děvčat, ekonomickou školu.

Dlouhou dobu jsem pak na tvorbu neměla čas

Když mi bylo 35 let, byla jsem v situaci, kdy už jsme se poněkolikáté přestěhovali, tentokrát z ostravska (odkud pocházím) až na Vysočinu (odkud pochází můj tehdejší manžel). Byla jsem často sama s dětmi na vesnici, kde jsem nikoho neznala a připadala jsem si osamělá. Postupně jsem začala trpět depresemi. Byla jsem pořád unavená, neměla jsem nic jen tak pro radost a v životě jsem viděla jen dřinu a povinnosti. Ptala jsem se sama sebe, jestli to tak mají všichni, jestli není jiná možnost.

Časem jsem zjistila, že mě znovu baví kreslení.

Přistihla jsem se, jak obtahuji portréty v časopisech tužkou a dělám z fotek "kreslené obrázky". Začala jsem si více všímat jak kreslí a malují různí malíři a zkoumala jsem, jak jsou obrázky namalované.

Moje první obrázky jsem zkoušela kreslit tuší. Černobílý svět byl krásně uspořádaný a vše v něm bylo jasné a jednoduché. To mi vyhovovalo, abych si utřídila svoje myšlenky.

Později jsem dostala knížku o malování akvarelem, ve které byly postupy, jak namalovat konkrétní obrázky. Jak už jsem psala výše, vodové barvy nebyly zrovna mým favoritem, ale na těch obrázcích to vypadalo docela jednoduše. Tak jsem se rozhodla to vyzkoušet. Půjčila jsem si školní vodovky a čtvrtky svých dětí a začala zkoušet malovat podle postupů v knížce. Byla jsem překvapena, jak se mi povedly (i když dnes už se na ně dívám jinak 🙂 ) a to mě povzbudilo v dalším tvoření. Zkoušela jsem další a další a věděla jsem, že...

TOHLE BUDE TO MOJE - MOJE RADOST

V knížce doporučovali různé papíry na akvarel a když jsem si je konečně koupila, včetně uměleckých akvarelových barev, nevěřila jsem, co se dá dokázat.

Chtěla jsem se posouvat dál a tak jsem začala ve svém okolí cíleně vyhledávat lidi, kteří malují, abych se naučila něco nového a abych se od nich mohla inspirovat.

Chtěla jsem dál rozvíjet svého koníčka

Až do této doby jsem nebyla na žádném uměleckém kurzu, protože jsme měli s manželem hluboko do kapsy. Proto jsem dál pokračovala v učení podle knih a názorných videí. Později, jsem se rozhodla konečně se naučit pořádně kreslit, protože kresba mi připadala jako základ pro veškeré další malování. Hledala jsem a hledala, ale na Vysočině jsem nenašla nic vhodného. Nakonec jsem musela za kurzem až do Prahy. Našla jsem si kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou, protože mě zajímalo, jestli je skutečně možné, dosáhnout tak skvělých výsledků za dva nebo tři dny.

PŘIPADALO MI TO NEMOŽNÉ!

Už moje zjišťovací kresba mi připadala docela dobrá, ale když jsem viděla tu závěrečnou, neměla jsem slov. Domů jsem odjížděla nabitá energií a nadšením. Pořád jsem o tom musela mluvit. Hned celý další víkend jsem strávila malováním obrazu podle fotky, kterou jsem pořídila v Praze. V neděli večer jsem byla totálně vyčerpaná, ale šťastná, že mám krásný obraz.

Začala jsem do svých kreseb aplikovat to, co jsem se naučila a po práci jsem vždy alespoň hodinu kreslila. Byla jsem neúnavná a vlastně se mi po hodině ani nechtělo končit, ale chápala jsem, že domácí práce se samy neudělají a děti mě taky potřebovaly 🙂

Moje akvarelové malování dostalo grády a zkoušela jsem další a další témata, která bych mohla ztvárnit a techniky, které bych mohla vyzkoušet.

Vím, že každý kdo umí malovat nemusí být nutně umělcem.

K tomu je zapotřebí více než řemeslná zručnost. Je to o tom, že dáváte něco ze sebe, nějakou myšlenku, kterou vyjádříte obrazem. Je to však něco, k čemu chci směřovat a stále se učit a rozvíjet.

Vzpomínám si, jak těžké pro mě bylo všechno si najít a zjistit a protože si také uvědomuji, jakou radost tvorba přináší, chci se s dalšími lidmi podělit o to, co jsem tak pracně získala.

Jak bych si přála v době, kdy jsem ještě neuměla malovat, navštívit umělecký kurz v krásném prostředí, mít možnost trávit čas s ostatními malíři, navázat s nimi kontakt a udržovat ho i do budoucna. Moci se inspirovat od ostatních.

Začínám vést kurzy kreslení

V naší rodině jsme si dělali většinu věcí sami. Proto jsem si do života odnesla přístup "UDĚLEJ SI SÁM".

Jak už jsem zmiňovala, na Vysočině je poněkud obtížné najít zajímavý umělecký kurz. Pokud jsem se tedy chtěla nějakého zúčastnit, nezbylo mi než ho zorganizovat. 

Poté, co jsem si pečlivě nastudovala metodu kreslení pravou mozkovou hemisférou podle Betty Edwards a připravila si potřebné pomůcky, vypsala jsem svůj první kurz. Přihlásilo se pět lidí a přiměla jsem i svou dceru, aby se zúčastnila - jako studentka a má podpora. Přiznám se, že jsem měla strach, protože jsem nikdy předtím nikoho nevyučovala a ještě dva dny po sobě, ale všechno jsme nakonec společně zvládli 🙂 Studenti byli skvělí a jejich výsledky mě povzbudily.

Kurz jsem pak vypsala ještě několikrát a i další studenti měli dobré výsledky.  Po menší pauze kvůli nedostatku času jsem se rozhodla, že tohle je přece je to, čemu se chci věnovat.

Vznikají zážitkové víkendy s uměleckou tvorbou

Proto jsem oslovila další lektory a začala jsem organizovat víkendové kurzy z různých uměleckých oborů, které byly navrženy jako víkendová relaxace s uměleckou tvorbou a to v krásném prostředí Vysočiny.

To je to, co chci – vytvářet zajímavý program při kterém se zlepšíte v malování a můžete ho strávit s podobně zaměřenými lidmi. Připravila jsem pro vás i výlety do přírody, takže je to vlastně taková malá dovolená.

Napsala jsem eBook "Kreslením k tvůrčímu myšlení"

Pro ty, kteří se rozhodují, jestli je kreslení pro ně to pravé, jsem napsala eBook „Kreslením k tvůrčímu myšlení“, který si můžete stáhnout zdarma na mých stránkách. V eBooku vám chci ukázat, jak můžete získat tvůrčí mysl právě díky kreslení a také v něm najdete několik tipů, jak se v kreslení zlepšit.

Mít spoustu nápadu, kreativitu a vytvářet krásné obrázky může téměř každý, jen musí vědět, jak na to. 

A v tom vám chci pomoci!