Holandské zátiší I.

Když zvažujete koupi obrazu možná k němu přistupujete jako k dekoraci. Nebo investici nebo jako k upomínce místa či události. Možná máte vztah k autorovi obrazu. Nebo si vás obraz vybere a koupíte si ho, protože jinak to prostě nejde.

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč má umělec potřebu na obraze zachytit jablka v míse nebo ryby na podnose? Je takový obraz výsledkem trénování malby nebo je to záměr? Jak vlastně malování zátiší vzniklo?

Koketování se zátiším se začalo prodírat na povrch v souvislosti s názorovým převratem o poměru země k vesmíru. V 16.- 17. století si lidé začali uvědomovat svou malost ve vztahu k okolnímu vesmíru a tak i malíři začali věnovat více prostoru na obrazech předmětům oproti lidem. Lidé hledali ve věcech řád a souvislosti a stejně tak malíři začali hledat řád mezi objekty v obraze.

Možná jste už slyšeli pojem Holandské zátiší. Je to proto, že tam zažilo malování zátiší největší rozvoj. Ale celý ten boom vlastně začal v Itálii, kdy malíř Caravaggio položil základy k jeho samostatnému životu.

Holanďané pak jako by byli předurčeni k rozvoji tohoto nového oboru malby. Smysl pro věcnost jim byl vlastní ještě před tím, než se zátiší stalo samostatným oborem. Na obraze Geertena tot Sint Janse si můžeme všimnout s jakou precizností je malována skleněná nádoba. Je jí věnováno tolik – možná i více – pozornosti než malování tváří.

Základy vývoje holandského zátiší najdeme v sousedním Vlámsku. Místní malíři malují obrazy, ve kterých je téměř celá plocha vyplněna zátiším zeleniny, masa a ovoce. V pozadí jsou lidé, krajina a často biblické náměty. Na obrazech je vidět, že malíři se ještě neoprostili od dosud platných zvyklostí. Také je z toho vidět určitá rozpolcenost malířů.

Začíná snaha po přísném kompozičním řádu, která zabíhá až do překomplikovanosti. Vidíme úsilí po objektivním podání tvarů. Drobné a všední předměty jsou malovány jak se smyslem pro jejich tvar a formu, tak i pro vystižení materiálu. Zátiší jsou přímo přeplněná ovocem, zeleninou a potravinami, jako by malíř chtěl ukázat všechno.

Není to ani tak strachem o prázdnotu v obraze, jako spíše snahou ukázat co nejvíce, co může charakterizovat určitý výsek světa.

V malování zátiší se umělci snažili vytvářet na obraze kompozice, které byly až úzkostlivě vystaveny tak, aby každý předmět byl vidět celý, aniž by to bylo na úkor ostatních. Například kytice byly malovány přesně, s respektem ke každému květu či lístku. Nejsou aranžovány přirozeně, ale přehledně, aby divák viděl každý detail.

Se stejnou rovností se setkáváme i u malování předmětů. Jednotlivé předměty jsou vystavěny na stůl tak, aby si je mohl divák dobře prohlédnout a jejich vzhled nemělo nic narušovat.

V tomto přístupu je vidět malířův pohled na svět, kdy ho nevnímá jako jeden propojený celek, ale spíše jako množství detailů zcela rovnocenných.

Všimli jste si, jak je to jiné oproti modernímu zátiší, které známe dnes? A co vy, máte rádi zátiší?

Článek čerpá z knihy Holandské zátiší z r. 1942