Holandské zátiší II.

Krásné vázy, ovoce nebo ryby, to byly časté náměty pro zátiší malované holandskými mistry.

Malířské školy

V 17. století se řada malířů začíná specializovat na různé typy zátiší. Zacházejí s předměty se stejnou vážností jako jiní malíři s figurou či krajinou. Volba předmětů není jen dekorativní, ale ukazuje nám výsek ze života tehdejších lidí.

Vývoj se soustředil kolem jednotlivých měst, kde byly malířské školy. Každá měla svou specializaci a ukazovaly to, co je pro život ve městě typické.

Neuklizený stůl

V Harlemu zátiší vytvářejí jednoduchou a prostorově přehlednou formou. Na prostřených stolech najdete co vás napadne – nádobí, zbytky jídla, kuřácké potřeby, poháry s pivem a vínem (ovšem prozářené světlem).

Malíř asketa

O poznání střídmější, co se předmětů v obraze týká, je pokračovatel W.Claesze-Hedy Jan Jansz van de Velde. Jeho zátiší se skládají z několika málo předmětů, formát obrazů volí převážně vysoký a velká plocha obrazu je prázdná. V knize se o něm píše:

Tato omezení a úmyslná chudoba… jest ctnostní fanatika, který se zahloubal a ponořil do světa těchto malých věcí a vykouzlil na ploše obrazu nejen píseň o kráse věcí, nýbrž otevřel nám, alespoň na okamžik, i pohled do nekonečna.“

V jeho obrazech hraje důležitou roli prostor i přesně daná kompozice. Ta je v jeho obrazech vždy uspořádána diagonálně i do výše, od volného konce stolu vzhůru ke druhé straně obrazu.

Znázornění obrazů je věcné, nezachycuje jen tvary, ale i látku a vlastnosti materiálů. Barvy používá tlumené, namísto nich používá širokou škálu tónů.

Barevné květy a ovoce

Jinou ukázkou zvládnutého prostoru jsou obrazy Jana Davidse de Heem. Vytváří zátiší, kde hlavní roli tvoří ovoce a květiny. Podle zvolených motivů je vidět, že se nebránil barevnosti. Spojil holandské školení, které dostal v Utrechtu s vrozeným vlámským sklonem k barevnosti.

Přivedeno k dokonalosti

Ani další malíři se nespokojili pouze s působením světla, coby prostředkem k modelování předmětů, ale nechávají na obrazech probouzet barvy v plné kráse. Abraham van Beyeren nám ve svých obrazech umožňuje pocítit měkký a slizký povrch ryb a svou malířskou technikou nechává předměty vystupovat z obrazu.

Jeho současník Willem Kalff se nechává částečně ovlivnit rembrandtovským šerosvitem. Barevná i modelační jemnost se spojuje v jeho zátiších s měkkým světlem.

Ti z nás, kteří sami malují, mohou obdivovat jemnou a průsvitnou dužinu citronu v kontrastu se strukturou jeho slupky.

Malování zátiší není jen tréninkovou záležitostí, u všech těchto malířů bylo zátiší popudem, aby mohli podat zpověď o kráse tohoto světa.

Jak to máte s malováním zátiší Vy? Chcete si taky vyzkoušet malování technikou starých mistrů? Pak můžete navštívit náš dvoudenní kurz, který se tomuto tématu věnuje. Naučte se malovat jako mistři.

Článek čerpá z knihy Holandské zátiší z r. 1942