Ivana Danhoferová – Malování je lezoucí hmota

Paní Ivanu Danhoferovou jsem poznala na Facebooku, kde jsme společně členkami několika výtvarných skupin. Její obrazy mě neustále překvapují a opravdu se mi líbí. Ráda bych Vám ji v tomto rozhovoru přiblížila a věřím, že po jeho přečtení budete mít velkou chuť tvořit. Tak se do toho pusťme!

                                                                                                        Ivana Danhoferová, Brno

Dobrý den, paní Ivano, jak jste se dostala k malování? Co bylo spouštěcím impulsem?

K malování jsem se dostala asi před deseti lety, když jsem se po kolapsu ocitla v nemocnici. Měla jsem silné nutkání vyjadřovat se malováním. Rodina mně přinesla skicák a pastelky a já začala. Nejdříve to byly abstraktní motivy, říkala jsem tomu – leze ze mě hmota. Když jsem přišla z nemocnice domů, začala jsem si na internetu hledat různé výtvarné stránky a našla jsem i AO – amatérskou obrazárnu. Ta už dnes vypadá úplně jinak. Vystavila jsem tam svoje práce s dotazem, jestli má smysl se rozvíjet dál. Odpovědí mně bylo, že ano. A to byl můj spouštěcí impuls začít se vzdělávat a pokračovat v malování dál.

                         Lezoucí hmota – zasněná                        naivní 

Máte oblíbené téma? Jaké?

Oblíbené téma nemám. Maluji podle momentální nálady a zkouším všechno, od realismu po abstrakce. Nevyhýbám se ani surrealismu nebo naivnímu umění. Pořád se ještě hledám. V poslední době se věnuji zátiší a technice starých mistrů.

                                                                                 surrealismus – Ztracené duše

Čím malujete?

Malovat jsem začala pastelkami, pak temperami, později jsem se zaměřila na olej. Ten mně učaroval.

Malujete podle skutečnosti nebo podle fotografie?

Maluji podle skutečnosti i podle fotografie. Dokonce jsem se snažila namalovat i některé svoje sny.

                                                                      abstrakce – Smetiště splněných přání

Máte oblíbený postup malování obrazů?

Postup je různý, podle toho, co zrovna maluji. Tak třeba zátiší. Ve výtvarných potřebách jsem si koupila již hotovou desku potaženou plátnem a našepsovanou. Naskicovala jsem si téma. Obrysy silně obtáhla. Pak jsem celé plátno natřela terpentýnem zředěnou olejovou barvu – umbru a nechala zaschnout. Pak jsem si, ne tolik zředěnou, umbrou zvýraznila stíny, přidala bílou a zvýraznila světlo. Po zaschnutí jsem začala nanášet několik barevných vrstev, které jsem ředila saflorovým olejem. Nechávám několik dnů až týdnů zaschnout a nanáším závěrečný lak. Snažila jsem se zjednodušeně popsat postup lavírovanou technikou, která je technikou nizozemské olejomalby, kdy na podklad nanášíme tenké, akvarelové vrstvy olejové barvy.

Účastníte se výtvarných soutěží?

Účastnila jsem se například soutěže, která se jmenovala „Namaluj zátiší dle Tatyany“ a pořádal ji „Portréty Pavlov“. Mohli jsme si vybrat některou z fotografií a podle ní malovat. Malovala jsem postupem, který uvádím v předchozí odpovědi. Tu soutěž jsem vyhrála.

To Vás muselo povzbudit. Kde malujete? Doma nebo v ateliéru?

Maluji jen ve čtvrtek na chatě. Doma jim to smrdí, takže většinou jen ten jeden den v týdnu. Když je léto, maluji venku, na chatě pod pergolou, i o víkendu. Teď se mně podařilo sehnat bezzápachový terpentýn, tak se pokouším malovat i doma. Ale doma je nás dost a je málo místa, takže spíš maluji jen na chatě.

Vystavujete své obrazy?

Svoje práce občas také při různých příležitostech vystavuji. Nejbližší výstavu budu mít v obci Chlébské na Vysočině u Nedvědice 18. června 2016. Koná se zde sjezd rodáků. Mé obrazy si můžete prohlédnout taky na odkazu www.marvanka.webnode.cz.

                                                                                           Městská scenérie

Jste profesionální malířkou? Prodáváte své obrazy?

Jsem amatérskou malířkou, ale pokud někdo projeví zájem, obrazy prodávám. Odkaz na galerii uvádím v předchozí odpovědi.

Vzděláváte se dále ve svém oboru? Jak?

Ve svém oboru se snažím neustále vzdělávat. Kupuji si odbornou literaturu, sleduji internet, jsem ve spojení s lidmi stejného nebo podobného zaměření a sdělujeme si svoje zkušenosti. Chodím také na různé výstavy a do galerií.

                                                                          V lese

Malujete během cestování a dovolené?

Během dovolené pořizuji spíše skice a fotím. Setkala jsem se s názorem, že se nemá malovat podle fotografie, ale ono je nesnadné malovat v plenéru, když máte brýle na dálku. Postup je pak asi takový: nasadit brýle, podívat se do dálky, sundat, namalovat na plátno, nasadit, podívat se, sundat a namalovat……. za chvíli slzíte a nevidíte ani s brýlemi ani bez brýlí. Proto je pro mě nutnost malovat podle fotografie.

Co je Vaším životním snem? Čeho byste chtěla v životě dosáhnout?

Řekla bych, že se mně můj životní sen splnil. Mám dvě dospělé, zabezpečené dcery, jedno vnouče, hodného manžela, který finančně zabezpečí rodinu a také maluji. Maluji v krásném prostředí Vysočina a zdraví, v rámci možností, slouží. Hodně lidí na svoji nemoc nadává, ale já ne, i když jsem kvůli ní v plném invalidním důchodu. Díky ní jsem začala malovat, nikdy před tím bych na malování neměla čas, a ani by mě to nenapadlo, neměla jsem potřebu přenést „lezoucí hmotu“ na papír.

Mám ale ještě hodně nedostatků. Chtěla bych se dále zdokonalovat v taktice malby a hlavně v teorii barev. Výtvarné vzdělání hodně chybí. Chtěla bych, aby se mé práce líbily a přinášely radost. A také nějaké ty výstavy by neuškodily. Můj osobní sen je tedy – hodně štěstí a zdraví k tomu, abych mohla malovat a neustále se zdokonalovat.

Nakonec bych chtěla vzkázat lidem, kteří se rozmýšlejí, jestli má cenu začít malovat v pozdějším věku: NIKDY není pozdě!