Jak probíhalo malování na farmě Lovětín
Některé chvíle si zaslouží, abychom se k nim vrátili. Ne proto, že už jsou pryč, ale protože v nás zůstaly. Takový byl i pobytový kurz malování na farmě Lovětín, který proběhl teď v květnu. Čtyři dny naplněné barvami, klidem, tvořením a ženskou energií, která se nedá popsat – jen prožít.
Tentokrát jsme začínaly až v pondělí. A byl to záměr – žádný shon po práci, žádné balení v noci. Jen klidný začátek týdne, který nám dovolil opravdu vypnout. A podle toho to i vypadalo. Atmosféra byla pohodová, laskavá a pomalá. Přesně taková, jakou jsem si pro nás všechny přála.
Malovaly jsme akvarelem, pastelem, zkoušely kyanotypii a linoryt. Tvořily jsme hlavně uvnitř, ale i venku, povídaly si, někdy mlčely. A mezi tím jsme se nechávaly hýčkat – vířivka, sauna, masážní křeslo, skvělé jídlo a káva s něčím k zakousnutí a ovocem během celého dne. Některé z žen si dopřály i masáž navíc. Bylo to jako balzám.
Jedna z účastnic mi řekla:
„Bylo to jako kdyby se zastavil čas. Měla jsem pocit, že se vracím sama k sobě.“
A další dodala:
„Tím, že tu nejsou muži, můžu být víc sama sebou. Tohle si chci dopřávat každý rok.“
Poslední den jsme završily malou vernisáží našich prací, na kterou se přišli podívat i zaměstnanci a majitelka penzionu. Obrázky sklidily nadšené ohlasy a od majitelky zaznělo, že přesně takové akce chce na farmě podporovat i v budoucnu.
Pro mě osobně to bylo silné i jinak – cítila jsem, že tohle je přesně ta cesta, kterou chci dál jít. Vrátila jsem se domů s klidou radostí, bez únavy, bez chaosu v hlavě, zato s pocitem, že jsem tam, kde mám být.
A protože jsme se na závěr loučily se slovy „Příští rok jedeme zas!“, už teď se začíná v hlavě rodit další setkání. Možná už na podzim…
Chcete být u toho příště? Napište mi nebo se přihlaste k odběru novinek, ať vám nic neunikne.