Dědictví po mém dědečkovi
Vzpomínám si na jedno odpoledne, když mi bylo asi devět let. Byla jsem na návštěvě u prarodičů, povídala jsem si v kuchyni s babičkou a ona mě pak poslala do patra, abych tam něco odnesla dědečkovi. Vyšla jsem po točitých kamenných schodech, otevřela jsem dveře do pokoje a ohromilo mě, že dědeček stojí u malířského stojanu, na kterém bylo plátno zabírající téměř celou stěnu. Vybavuju si, že...